Po volbách do obecních zastupitelstev v říjnu loňského roku se v České Lípě vytvořila koalice vítězné ČSSD, ANO 2011, ODS a sdružení Uděláme pořádek v České Lípě. Protože od vydání tiskové zprávy, kterou byl vznik tohoto uskupení oficiálně oznámen, uplynulo nedávno sto dní, přišel čas na první hodnocení, jak se novému vedení města daří.
Především je třeba si uvědomit, že vzhledem k ideologickému rozpětí zúčastněných, stmelených především touhou podílet se na vedení města, muselo být programové prohlášení značně obecné. Přesto koalice jakési hlavní body formulovala, přičemž jistě nebylo na škodu, že u některých zúčastněných subjektů se prakticky žádné programy odhalit nepodařilo, takže odpadla práce s hledáním jejich shod.
Nové vedení města po volbách vyhlásilo několik priorit. Některým se v prohlášení dostalo větší pozornosti, jiné byly pouze zmíněny. Za kuriozitu lze považovat například snížení nezaměstnanosti, jež rozhodně není v působnosti města, pokud nepočítáme zaměstnávání kamarádů v městských organizacích a dozorčích radách, které však celkovou situaci příliš neovlivní. U první ze dvou hlavních priorit, kterou bylo lepší čerpání peněz z fondů EU, je na jakékoli hodnocení samozřejmě ještě příliš brzy. Příslušné informace zatím chybí a teprve čas ukáže, jak efektivní v této oblasti vedení města je. Zato naplňování druhé deklarované priority, tedy finančních a personálních auditů v městských organizacích, už jisté ovoce přineslo.
První vlaštovkou bylo odvolání ředitelky příspěvkové organizace Sport Česká Lípa Ivety Žižkové. Té pak měla připadnout nově zřízená funkce personalistky, o jejíž nutnosti v organizaci s padesáti zaměstnanci panovaly značné pochyby, ale Žižková posléze pracovní poměr ukončila. Jejím nástupcem se stal, zatím do konce května, Pavel Císař, nominovaný sociálními demokraty do dvou výborů zastupitelstva města. Jistě bude zajímavé sledovat, zda a za jakých okolností se nakonec podaří ČSSD jeho účinkování prodloužit.
Samostatnou kapitolu tvoří eskapády kolem městské policie. Koalice připravila odvolání ředitele Lubomíra Meryho, které jistě bylo na místě, jenže jeho forma nebyla nejšťastnější a zastupitelé dostali příslušný materiál jen krátce před jeho projednáním a schválením. Navíc Meryho místo získala Pavla Procházková z ANO, čímž počet uvolněných zastupitelů, tedy těch, kteří pobírají plat z českolipského rozpočtu, stoupl na čtyři. Situace se vyhrotila, když se bývalý ředitel nesmířil s místem pouhého strážníka a dál pobíral původní plat. Nakonec ale došlo k dohodě a Mery souhlasil, že městskou policii opustí. Starostka mu dokonce poděkovala a on posléze sdělil, že podle dohody nesmí zveřejňovat podrobnosti svého odchodu. O tom, co přesně mohlo být zameteno pod koberec a za jakou cenu, lze zatím pouze spekulovat. Pokud jde o samotnou činnost městské policie, je hezké, že přinejmenším teoreticky by nyní lidé měli vědět, který strážník má jejich ulici na starosti, ale otázkou zůstává, jak často ho tam doopravdy spatří a jestli tento systém není pouze zbožným přáním. V každém případě by městu prospěl.
Celkový dojem z působení koalice je zkrátka rozpačitý. Slibovaná „bezproblémová komunikace občanů s radnicí“ má své mouchy, například v podobě tu a tam nefungujících webových stránek. Na druhou stranu je občanům jednou měsíčně „bez předchozího objednání“ na dvě hodiny k dispozici starostka i oba místostarostové. Za samostatný rozbor, snad v některém z následujících textů, by stála skutečnost, že město hospodaří v rozpočtovém provizoriu, což ovšem nemusí být nutně na škodu a navíc prý rozpočet co nevidět spatří světlo světa. Uvidíme.
Ukazuje se, že nejjistější bude nic zvláštního od vedení České Lípy neočekávat. První stovku dnů koalice zdolala spíše klopýtavě. Zajímá nás, co udělají nabyté zkušenosti se zastupiteli za ANO, kteří zatím působí poněkud nervózně a neukotveně, a jestli se nějak zásadně projeví sdružení Uděláme pořádek, jehož politika je buď velmi nenápadná, nebo se odehrává spíše v zákulisí. Nejrozumnější je na nic se netěšit, abychom se mohli dožít jen příjemných překvapení, třebaže v ně příliš nevěříme.