Níže přetiskujeme oficiální reakci Domu humanity na článek Michaela Poláka „Ministra v Lípě mezi bezdomovce nepustili. Kvůli výskytu štěnic“, který vyšel v Českolipském deníku v pátek 11. července 2014.
Článek se týkal návštěvy ministra bez portfeje Jiřího Dienstbiera v České Lípě, kde v doprovodu senátora Karla Kapouna navštívil několik sociálních zařízení, mimo jiné také Dům humanity. Tento objekt slouží jako azylový dům pro lidi bez domova. Poskytuje jim nejen střechu nad hlavou, ale jeho zaměstnanci také potřebné sociální poradenství.
Lidé se do tohoto zařízení dostávají z nejrůznějších důvodů. Režim klientů, kteří v Domě humanity žijí, je však přísný. Neexistuje, že by vyspávali celý den, pili alkohol a jen tak mrhali časem. Vstávají brzy ráno, vaří oběd, starají se o dům, udržují zahradu. Někteří chodí stejně jako ostatní lidé do zaměstnání, na brigády, také do školy. Nejsou v lehké životní situaci, přesto se snaží zachovat si lidskou důstojnost a žít co nejnormálnější život.
V článku redaktora Českolipského deníku se hovoří o tom, že bylo Jiřímu Dienstbierovi „odepřeno“ setkat se s klienty, kteří po dobu jeho návštěvy byli „izolováni“ v malé „karanténní“ místnosti. Vše kvůli výskytu štěnic, se „kterým komunita klientů Domu humanity nyní zápasí.“
Ve skutečnosti měli klienti se zaměstnancem Domu humanity ve zdejší kuchyni v prvním patře pravidelné sezení na téma hledání zaměstnání. V denní místnosti v přízemí, kterou běžně využívají, se po dobu návštěvy ministra nepohybovali na přání organizátora celé akce. Tato místnost totiž byla připravena pro tiskovou konferenci pana ministra, obyvatelé Domu humanity ji nechtěli svou přítomností rušit. Při prohlídce objektu byl pan ministr pouze upozorněn, že ve dvou pokojích se poprvé za 10 let vyskytly štěnice a byl v něm proveden postřik, proto tyto místnosti nejsou pro návštěvy vhodné.
Chápeme, že pan redaktor nemá při psaní svých článků zřejmě dost času, aby si promyslel, jaké následky jeho články mohou mít. Že mohou poškodit něčí již tak často značně pošramocenou důstojnost, že mohou jeho slova někomu ztížit již tak těžký život. Klienti Domu humanity byli článkem velmi pobouřeni. Text se dá totiž pochopit tak, že je Dům humanity semeništěm štěnic, které klienti i zaměstnanci roznáší všude, kam přijdou. Přitom ani samotní aktéři ministerské návštěvy celou situaci takto nevnímali.
Prosíme proto pana redaktora, aby se příště nad obsahem svého článku více zamyslel, lépe pracoval s fakty, a zkusil si za svými slovy představit životy těch lidí, o kterých píše, a práci zaměstnanců, kteří s nimi řeší jejich problémy, a která může díky němu nyní přijít vniveč.
Za kolektiv zaměstnanců a klientů Domu humanity, Mgr. Helena Holanová, vedoucí zařízení