Život učitelův nemusí být peříčko, aneb jsem na sebe zvědav těsně před důchodem. Oslavy bez znalosti výsledku, to jsou letošní maturitní večírky. První české 3D. Sklářské slavnosti.
Minulý týden jsem deník vynechal a měl jsem trochu nutkání vynechat ho i dnes. Před chvílí jsem se vrátil ze školního výletu, jehož součástí byla neplánovaná noční bojovka. Mezi chatkami s dětmi se po půl jedné procházel maník, který nakukoval do oken a nereagoval na mé dotazy, takže mi to nedalo a zavolal jsem policii. Přijeli rychle, městští i státní. Sice nikoho nechytili, ale uklidnili situaci a objevili se znovu ve čtyři hodiny, aby se ujistili, že vše je v klidu. Díky jim do Jablonného!
Život učitelský vůbec není peříčko. Minulý víkend jsem byl pro změnu na ekologické olympiádě, z níž jsem si přivezl jakýsi aktivní virus, který mě donutil strávit pondělní noc s hlavou v záchodové míse. Tři kila dolů za dva dny - která z vás to dá?
Taky už definitivně skončily maturity - teda aspoň pro mě. Studenti stále čekají na výsledky té státní části. Nejvíce mi na letošních maturitách vadila právě skutečnost, že si s maturanty potřeseme rukama a nic. Každý rok, když stály před námi a hlásily se jim výsledky, byla cítit úleva. V tu chvíli už jsem jim záviděl. Čekala je minimálně jedna propařená noc. Zasloužená po takovém vypětí. Ne, že by letos nepařili, ale zkrátka to nebylo ono, když je po ústní části čekaly písemky, pak přijímačky a nakonec teprve výsledky. Ministr školství se sice plácá do hrudi, jak se vše zvládlo, děkuje svým schopným učitelům, ale podle mě to po více než deseti letech testování nemuselo dopadnout takto. Příští rok to bude lepší. Prý!
A aby těch pohrom nebylo málo, naplánovali si odboráři stávku právě na týden, kdy řada maturantů jede do Prahy a jiných měst na přijímačky. Už jsem se vyjádřil někde v diskusi, že nejsem zastáncem podobné akce, považuji ji za zmanipulovanou, nemám pocit, že někdo stávkuje za mě, situace není tak tragická, aby bylo nutné někoho vyzývat k blokádám silnic. Na druhou stranu mi přijde, že stát se ke mně chová jako pijavice, která mi očesává plat na holou kost, ale já od něj dostávám minimum. Skutečně si neumím představit, že v sedmdesáti budu ještě schopný jezdit se studenty na výlety a honit tam nějaké Honimíry. Chápu sice, že ve zdravotním pojištění si šetřím na nějakou budoucí hodně drahou operaci, ale skutečnost, že bych si dnes musel platit takřka všechno, na mě nepůsobí motivačně. Za demoralizující považuji, že řadu lidí v tomto státě nejsou instituce schopné dotlačit k práci, minimální péči o potomstvo či k zodpovědnému přístupu k okolí a antikoncepci. A ještě abych se bál jít večer domů - viz další přepadení v tomto týdnu. Pro pořádek: úchyla ze začátku tohoto příběhu jsem policistům popsal jako muže tmavší pleti.
Omlouvám se, že jsem dnes deník pojal trochu od boku. Nějak nemám sílu probírat se třeba zápisem ze zasedání zastupitelů. Kdo si píše deník, ví, že občas je potřeba se trochu vykecat. Pro mě skončil měsíc, kdy jsem ani jeden víkend nebyl doma. Do konce června už si dám s cestováním pauzu.
Ve čtvrtek vyjde pokračování Štafety s Janem Policerem a chystám další – už na prázdniny. Na co se ještě můžete v nadcházejícím týdnu těšit? V úterý a ve středu dávají v Crystalu další z filmů, které bych chtěl vidět, ale asi neuvidím - Útěk ze Sibiře. Rodinná komedie V peřině sice asi není můj šálek kávy, ale zaujalo mě, že jde o první český film kompletně natočený ve 3D – poběží v Crytalu i jinde po zbytek týdne. Sklářské slavnosti se letos nekryjí s městskou parádou v Lípě, takže na víkend hurá do Boru!