Čech ven! A tím nemyslím Petra. Kdo skáče, ten je spíše klokan, ne? Kravín fest. Chcete vědět vše o mužích? DonT Stop.
„Bílek ven, Baroš ven!“ to byla první slova, která se ráno objevila v diskusi ke včerejšímu zápasu naší fotbalové reprezentace na mistrovství Evropy. A zatímco v jiných státech by se většina radovala z vítězství, v Čechách i další příspěvky byly většinou nenávistné. Malý výběr:
Včerejší zápas byl jen o tom, že jsme měli větší štěstí než poláci. Hra tradičně tragická, od obrany po útok...
Úspěch přeju - ale přiznejme si, že ten fotbal zase nic moc ! Bary má zase nejmíň na rok vystaráno (bohužel) a špatný trenér Bílek jakbysmet ! Škoda - jsou 100% lepší náhrady za ně !
Bílek ven - vždyť je to tragedie. Copak takhle se koučuje zápas? Tolik hrubic, absolutně nedokáže vložit styl hry, reagovat na změny! Zase klika jak z ...a teď žvásty o medaili – NESKUTEČNÉ
Tyhle party „odborníků“ mi fotbal kazí. Včera jsem šel na zápas do Tipáče. V páté minutě netrefil Pilař dobře balón a celá hospoda hned přisoudila špatný zákrok Barošovi. Kde se v nás bere ta stádnost? Pamatuji si, jak oblíbený byl Bílek jako hráč, když díky jeho střelám postoupili naši na mistrovství světa v roce 1990. Miláček národa. A na předminulém mistrovství Evropy jím byl Baroš. Každé druhé tričko si fanoušci kupovali s jeho jménem. A teď? Žádná úcta, žádná objektivita. Přitom vlastně nevím, co ten Bílek udělal ve své trenérské kariéře špatně. Jeho úkolem bylo postoupit na turnaj. Postoupil. Chtěl postoupit ze skupiny. Postoupil. Tak co? Naše skupina prý byla nejjednodušší. Vždyť Řekové jsou předminulými mistry Evropy, Rusové mají bronz z minula a Poláci byli doma.
Jasně taky bych raději viděl na hřišti Daridu než hromotluka Koláře, taky si myslím, že by více práce v útoku udělal Pekhart, ale fotbal jsem hrál naposledy na dětském táboře (mimochodem v jednom týmu s Matějovským), a tak věřím, že trenér Bílek má větší kompetence (to je takový zprofanovaný výraz ze současného školství). Asi jsme jako národ totálně frustrovaní. Zatímco třeba v Dánsku visí vlajka celoročně před velkou částí domů, u nás ji pár lidí vyvěsí na auto či balkón, jen když se zrovna v hokeji nebo ve fotbale něco vyhraje. A po první porážce ji zase nenápadně sklidí.
Jestli je Čechem jenom ten, kdo skáče, tak pak já se jím necítím.
Ale ona se ta naše povaha neprojevuje jen ve sportu. Stejné je to třeba v politice. Všichni ji kritizujeme, ale namočit se, vzít do rukou správu věcí veřejných se chce jen hodně malé menšině. Dost, dost, už píši v první osobě, byť množného čísla.
Co stálo v tomto týdnu za zařazení do top five zážitků.
1. Fotbal – snažil jsem se najít si čas na většinu zápasů, ale teprve včera jsem dokázal opravdu vypnout a zápas si užít. Samotného mě překvapilo, jak jsem se nechal vtáhnout do děje. A ta Kadlecova hlavička těsně před hvizdem, pomocí níž zabránil skórování, to byl skutečný happy end.
2. Kolo se synem – cítím na sobě, jak jsem přepracovaný, vrcholí školní rok, finišuji se svou další knížkou, snažím se udržet v chodu i-noviny, takže jsem se v pátek dostal do stavu, kdy se mi z pohledu na klávesnici dělalo špatně. V sobotu mě syn vytáhl na kolo s tím, že se někde plácneme u vody. Myslel jsem, že v Dubici se dá jít aspoň na pláž, když se nedá jít do vody. Ale sta tisícové investice jsou za plotem a zamčenými vraty. Všechna lepší místa mezi stromy obsadili rybáři, takže jsme nakonec vyjeli na Bořetín a ulehli na deku tam. Někdy tělu prospěje ujet z civilizace jen s knížkou a společenským magazínem.
3. Další body jsou vlastně obsaženy v předchozím odstavci – písemky, laborky, klasifikace, knížka, rozhovory. Možná by se tam ještě hodil pondělní zubař.
Co dělat v následujícím týdnu?
DonT Stop - do kin jde český film, který vybočuje z trendu komediálních taškařic či gerontodramat. Vlastně se odehrává v roce 1983, takže možná už je taky více méně pro geronty. Ve čtvrtek můžete do Jiráskova divadla dozvědět se Vše o mužích. V hlavních rolích Maroš Kramár, Filip Blažek a Michal Slaný. V pátek začíná v Chotovicích Kravín Fest - další regionální hudební festiválek.