„Proč se ti tam tak smáli?“ zeptal se Dalibor svého mladého kolegy, který se právě vrátil z vyučovací hodiny.
„Ale … zuřivě jsem psal. Stále jsem si zvedal tabuli, ale nakonec jsem si musel dřepnout. A jak jsem šel do dřepu, tak mi to uteklo.“
„Sis prdnul v šestý cé, jo?“ dal se Dalibor do smíchu. „No to ti nezávidím, to teď už ví celá škola.“
„No právě.“
„Dám ti jednu otcovskou radu,“ poučoval Dalibor. „Když se ti něco takového stane, musíš si stoupnout k žákovi, který ti sedí nejblíže, poplácat ho po rameni a účastně pronést: Z toho si nic nedělej, to se stane každému!“