Návrat na svobodu není snadný

Protože pro ně návrat na svobodu není  snadný, nabízí jim pomoc sociální kurátor. V případě Novoborska Jana Kučerová, sociální kurátorka z odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Novém Boru.
 Osoby ve výkonu testu a vazby a osoby propuštěné z výkonu trestu nebo vazby, o nichž kurátorka průběžně získává písemné informace z věznice, tvoří největší skupinu jejích klientů. Včas se dovídá o vzetí  osob do výkonu vazby a jejich propuštění, o nástupu do výkonu trestu i propuštění, o podmíněném propuštění z výkonu vazby nebo trestu. Zhruba dva měsíce před výstupem z věznice je informovaná také o důležitých  skutečnost vázajících se k propouštěné osobě. Předem například ví, jaké má propuštěný člověk vzdělání, kdo byl jeho poslední zaměstnavatel,  kolik má nezaopatřených dětí, jakou pomoc bude od sociálního kurátora požadovat.
„Cílovou skupinu, kterou se sociální  kurátor zabývá v rámci činnosti obecních úřadů obcí z rozšířenou působností, vymezuje zákon o sociálních službách a zákon o pomoci v hmotné nouzi,“ podotýká Milan Reichert, vedoucí odboru. „Do této skupiny patří také osoby, které  ukončily léčbu chronických závislostí a byly propuštěny ze zdravotnického zařízení, psychiatrické léčebny nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti. Dále pak osoby propuštěné ze školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti , osoby nemající uspokojivě naplněné životně důležité potřeby (jsou bez přístřeší) nebo osoby, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby,“ nechává nahlédnout do rozsáhlé agendy sociálního kurátora.
 Ze zákona plynou i kompetence kurátora. Poskytuje základní a odborné sociální poradenství, aplikuje metody kontinuální sociální práce (práci s klientem ve všech fázích trestního řízení – na svobodě, ve  vazbě i ve výkonu trestu), zajišťuje a zprostředkovává citlivé údaje, rozhoduje o přiznání a výši mimořádné okamžité pomoci, vyplácí a eviduje dávku, vypracovává program individuálního motivačního postupu. A v neposlední řadě spolupracuje s dalšími subjekty – od úřadu práce přes probační a mediační službu, Vězeňskou službu ČR, Policii ČR, obecní úřady, psychiatrické léčebny, zdravotnická zařízení až po poskytovatele sociálních služeb. Kromě toho sociální kurátor na základě dohody mezi sociálním pracovníkem věznice a odsouzeným vykonává také návštěvy ve věznicích, vede statistiku atd.
„Pokud se klienti vracejí z výkonu trestu, vazby či léčeben a mají vůči městu jakýkoliv dluh
(poplatky za odpady, sankce za přestupky, dluhy na nájemném atd.), pak nemají šanci získat
bydlení v městských ubytovnách,“ zdůrazňuje Jana Kučerová. Jestliže tyto občany odmítá i
rodina, sociální kurátor se snaží situaci řešit ubytováním v Domě humanity v České Lípě -  prý
jen díky velmi dobré spolupráci s tamějšími zaměstnanci – nebo v azylových domech
Libereckého kraje.„Ještě horší je, když klienti žádají pouze finanční podporu a odmítají
poradenskou pomoc s bydlením či zaměstnáním, poněvadž počítají s tím, že za čas najedou do
starých kolejí a bude jen otázkou času, kdy se znovu octnou ve vězení,“ upozorňuje na další
úskalí Jana Kučerová. Za nejtěžší považuje správnou motivaci  - například k tomu, aby se klient
zaevidoval na úřadu práce, vyhledal odborného lékaře, navštěvoval terapeutickou komunitu.
Ačkoliv práce sociální kurátorky příliš radosti nepřináší, i tady platí, že výjimky potvrzují pravidlo. „Potěší mě, když se mým klientům podaří najít zaměstnání trvalého charakteru, ať již jim samotným nebo s mou pomoci. Příjemné jsou i návštěvy bývalých klientů, když se přijdou pochlubit pěkným bydlením, stabilním zaměstnáním, založenou rodinou.“
V České republice je v současné době šestatřicet věznic. K 31. prosinci loňského roku v nich bylo evidováno 16 647  odsouzených a 2 254 obviněných. Zatímco počet  osob ve výkonu vazby průběžně klesá, počet odsouzených od roku  2002 nadále stoupá.