Se jménem Milda Jabálek jsme se již setkali v díle věnovaném Petru Šustovi, když se dotyčný zmiňoval o skupině The Generals (zde). Ta začala hrát v nově otevřeném klubu Luxor v roce 1967.
Milda je českolipským rodákem, který ve svém mládí prožil vlnu muziky uvolněných šedesátých let minulého století. V současné době žije mimo Českou Lípu, a tak Petr König domluvil schůzku, díky které můžeme náš seriál obohatit o další vzpomínky.
Na kytaru se začal učit poměrně brzy a to nejdříve trampské písničky. Většinou jehrál a zpíval jen na čundrech u táboráků, ve vesnických hospůdkách a občas také ve vlaku, což byla odvážná provokace, která někdy skončila předčasným vysazením na nejbližším nádraží. Svobodné toulání přírodou mimo tuhou společenskou kontrolu výrazně ovlivňovalo vznikající bigbítovou generaci.
Milda Jabálek
S kapelou v Luxoru zpíval poměrně krátce, dá se napsat necelou sezónu. Vedoucí skupiny Petr Šusta hrál na kytaru, u bicích sedával Sváťa Cmíral a na basovou kytaru všechny doprovázel Jiří Kudrna, který bohužel měl velmi vážné zdravotní problémy a v pouhých devatenácti letech zemřel. Z této ztráty se skupina nevzpamatovala a po krátkém působení zanikla.
„Samozřejmě jsem se dobře znal s muzikanty, kteří začali hrát v nově otevřeném klubu ve skupině Spiders, později přejmenované na The Strawberry Sellers Group. Bylo mezi nimi několik výborných muzikantů, ale profesionálem se tehdy stal jen Ota Korolus, který odešel začátkem devětašedesátého roku hrát na bicí k pražské skupině The Cardinals,“ vzpomínal Milda.
Po této informaci jsme znovu s Petrem Königempročetli celý ročník Pop Music Expresu z roku 1969. V posledním vydání je článek věnovaný historii skupiny Cardinals, kterou v roce 1968 společně založili muzikanti ze zaniklé skupiny AWE a Hurikán. Skutečně se v tomto článku redaktor Jan Hrůza zmiňuje o Otovi Korolusovi, který od května nahradil původního hráče na bicí Emila Kalivodu. Proto The Strawberry Sellers Group museli v květnu téhož roku při pořádání českolipského beatového festivalu přizvat ke spolupráci svého původního bubeníka Pavla Kotena.
„Při touláním ulicemi města jsem se skamarádil s Pavlem Stahlem, který založil s bratrem Edou Bohem Club na Třídě Vítězství č. 213 (dnes Mariánská ulice), ve kterém se pořádaly první diskotéky a známé „Hovory přes rameno“ s básníkem Standou Holubem. Jak jste již psali dříve, klub navštívilo několik významných lidí, mezi jinými například zpěvák protestsongů Karel Kryl,“ vyprávěl Milda. „Tehdy mě Karel naučil jednu ze svých prvních písniček a to Haninu. Do klubu Luxor jsme chodili společně na zábavy a někdy podle potřeby i pomáhat s úpravou klubu. Tehdy mě dokonce požádali, abych zhotovil elektrické barevné osvětlení tanečního sálu. Byla to souprava barevných skel, které se otáčely před reflektorem, Eda Stahl také na fasádu namaloval velmi zdařilé upoutávky s programem klubu.“
Bigbítová generace (Petr Stahl - sherif - jeden ze zakladatelů Bohem Clubu, vedle stojí Jirka "Béďa" Hortenský, významný sklářský výtvarník, restaurátor skleněných stolních souborů 17. - 19 století. Po vstupu sovětských vojsk v srpnu 1969 byl jedním z iniciátorů svržení sochy "Rudoarmějce" z mostu do řeky Ploučnice. Poslední vpravo stojí Milda Jabálek, pod ním sedí i Petr König.
Vandr v Lužických horách - Petr König a Walter Wiesner, který se koncem šedesátých let (aby nemusel nastoupit do armády) vystěhoval s rodiči do SRN. Dobrodruh, tulák a námořník, který střídavě žil v SRN, Švédsku, ČLR, Rhodésii a v současné době je kapitánem na námořní jachtě Vega v Karibiku. Třetí je Luboš Železný, později pilot stíhaček, a nakonec již nežijící "Fróny".
Přestože ostatní kluci byli starší než Milda, začali společně jezdit na vandry a dokonce založili trempskou osadu. Právě na čundrech postupně vznikla parta kluků, kteří pomáhali při adaptaci bývalé loutkové scény na bigbítový klub, zmínil například Jaromíra Pislcajta, Milana Sehnoutka, Miroslava Hanla, Jirku Štěpánka.
Sobotní brigády na adaptaci klubu organizoval jeho vedoucí Ota Ille. Pro tento záměr nebyla zpracována projektová dokumentace, ani finanční rozpočet. Rekonstrukce se vlekla skoro dva roky a v začátcích byla poměrně náročná. Po odstranění konstrukce hlediště se vyvezlo velké množství valníků stavební suti. V novém sále se navíc musela položit podlaha z vyřazených parket školní tělocvičny a taneční sál v závěru ještě vyzdobil svými malbami Luděk Růžička.
Ze sklepení pod jevištěm bývalého divadla postupně adaptovali klubovou kavárnu, později změněnou na vinárnu pojmenovanou „U kalicha“. „Název vinárny možná byl inspirací pro text úspěšné skladby skupiny The Strawberry Sellers Group "Ve stínu kalicha", kterou nahráli i v rozhlasovém studiu Ústí nad Labem.
Znovu jsme se vrátili k hudebnímu měsíčníku Pop Music Expres, kde v jiném čísle redaktor M. J. Langer zveřejnil článek o uspořádání beatového festivalu v České Lípě. O prostředí vinárny napsal mimo jiné: „Vinárnu s atmosférou beatového klubu vřele doporučuji všem návštěvníkům i skupinám, které někdy budou v České Lípě hrát“.
Proti proudu času jsme se nakonec dostali až na úplný začátek vzniku klubu Luxor. Pro úplnost přidáváme ještě několik údajů z historie, které lze vyhledat ve Státním okresním archivu v České Lípě.
Z bývalého tanečního sálu restaurace Střelnice byla v roce 1952 podle návrhu architekta Josefa Hašla z Horní Police provedená brigádně adaptace sálu na loutkové divadlo s kapacitou pro 300 až 400 diváků v celkové hodnotě dvě stě padesát tisíc korun.
Loutková scéna Divadla mladých při Okresním domu osvěty měla začátkem šedesátých let 248 sklápěcích křesel, které sem přemístili po rekonstrukci "Velkého kina", 19 marionet a 25 menších loutek. Pod vedením paní Divišové hrál soubor svá loutková představení do roku 1961 a později, až do roku 1964, byla scéna využívaná pouze na nedělní promítání filmů pro děti.
V druhé polovině šedesátých let získal celý areál včetně zařízení a vybavení loutkové scény v hodnotě necelých sedmdesát tisíc korun do svého užívání Československý svaz mládeže.
Na fotce Ivana Kölera je velmi dobře zachycená reklama na vinárnu "U kalicha", o které se v článku zmiňuje i Milda.