Aleši, Vláďo, opravdu nás přesvědčíte a budeme se bavit? A pro koho vlastně je tento program určený?
Aleš:
Samozřejmě! Když člověk zaslechne slovo ˝stáří˝, okamžitě se mu podvědomě vybaví něco smutného, ponurého a dojímavého. To přece není pravda! Díky své práci znám tolik seniorů, který jsou veselí, vtipní, vzdělávají se, organizují nejrůznější akce, a jak říkají – v osmdesáti přece život nekončí! Na začátku roku odvysílala Česká televize zábavný pořad Když člověk přichází do let.. Tento pořad napsal a režíroval František Polák. Když jsem při natáčení poslouchal vyprávění Jiřího Krampola, Nadi Konvalikové, Václava Postráneckého nebo Petry Janů, začínal jsem se na stáří pomalu i těšit! Naše tour je nejen zábavná, ale zároveň přinese řadu potřebných informací. Protože ať je nám dvacet nebo čtyřicet, ať jsme podnikatelé nebo zaměstnanci, ať jsme milionáři nebo lidé s životním minimem, máme jednu jistotu - bude-li nám štěstí přát, zestárneme a na to je potřeba být připraven. Naše tour není určena jen seniorům, ale i těm, kteří seniory v rodině mají a nebo je třeba jen tohle téma zajímá. Všichni jsou vítáni!
Vláďa:
Souhlasím s Alešem, stárnutí je přirozená fáze našeho žití. Každý máme v rodině nějakého seniora a všichni, ať mají jakékoliv vrtochy, si i přes to všechno zaslouží naši úctu. Chovejme se k nim proto pokorně a pomáhejme jim, již proto, že nás počali a vychovali.
Tolik úvodem a nyní se dostanu k podstatě odpovědi na položenou otázku - ano, bude veselo, protože mám to štěstí, že senioři kolem mně pohodoví jsou. Zažívám s nimi neuvěřitelné příběhy a veselé zážitky, o které se rád podělím s diváky naší tour.
Na co konkrétně se tedy můžeme těšit?
Vláďa:
Mimo zmiňovaných veselých příhod nebude pochopitelně chybět muzika a písničky pro všechny generace. Od vzpomínek na Oldřicha Nového po současnost.
Aleš:
Diváky čeká zábava i potřebné informace. Chceme se prostě na stáří člověka podívat z té veselejší stránky. Já vím, že mnohdy konec života nebývá optimistický, ale z vlastní zkušenosti vím, že když člověku nechybí humor, je všechno jednodušší. Můj milovaný děda odešel na Štědrý den roku 1999, bylo mu 80 let - a do posledních chvil hýřil vtipem. Když si jen vzpomenu, jak se dlouhá léta těšil na rok 2000 - a o týden se ho nedožil... Nevěřím v posmrtný život ani v nic podobného, ale doufám, že mě odněkud stále sleduje a že by byl na naší tour tím hlavním bavičem...
Abych nezapomněl - díky našemu sponzorovi, firmě Hartmann, budeme na našich večerech rozdávat nejen drobné dárečky jako poděkování, ale vždy i hlavní dar. Tak se máte na co těšit!
Aleši a Vláďo, společně jste již spolupracovali na silvestrovském pořadu v taktovce Františka Poláka. Jak se Vám spolupracuje?
Vláďa:
Já jsem si liboval velice, jsem totiž zvyklý pracovat formou One Man Show a pokaždé, dostanu-li parťáka, si to nesmírně užívám. A spolupráce s Alešem?Skvělá, profesionální, jsme podobně naladění, takže o legraci při natáčení nebyla nouze. Často jsme ˝odbourali˝ nejen sami sebe, ale celý štáb. Jsme jako ze seriálu Profesionálové, tedy jako Bodie a Doyle z CI 5, a nejlepší výkony dáme při režii Mjr.Cowleyho (toho v naší trojici zastupoval Fr. Polák). Byly to moc fajn chvíle, na které často a rád vzpomínám.
Aleš:
Řeknu to otevřeně - Vláďa mě strašně stve! Hned to vysvětlím: na co sáhne, to mu jde. Dovede zpívat, moderovat, imitovat, tancovat, no prostě všechno! Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem přd natáčením zmíněného Silvestra přicházel na ranní zkoušku o hodinu dřív. Bylo sedm a já zašel na vrátnici České televize pro klíče od baletního sálu. Slečna v recepci mě odzbrojila: "Je tam otevřeno, pan Hron zkouší už od šesti..." No, co vám mám povídat. Ne, vážně - s Vláďou pracuji moc rád, protože je opravdu velký profík, a co se týká Františka Poláka, kdyby mi někdo jako dítěti, hltajícímu Abecedy, Šance nebo Kouzelníky řekl, že se s ním někdy jen setkám tváří v tvář, skácel bych se trémou. To, že spolu s ním a s jeho ženou Milenou budu mít někdy šanci spolupracovat, je splněný sen.
Další informace o Jiráskově divadle naleznete na www.kdcrystal.cz .